zase v baru

Venku je hnusně, chce se mně spat, Anča naopak spat nechce, je mně blbě z kafe, roztřepily se mi vlasy, bolí mě hlava a ještě navíc musím nakoupit. Fucking day.

Doufám jenom, že odpoledne dokopu Simu k tomu, abysme šly do knihovny. Potřebuju už totiž nutně něco číst.

Neděle byla zajímavá. Ráno sme se s Hugem pohádali kvůli tomu, že sem mu kousla do JEHO pletýnky, kterou si koupil k párkům, tudíž byla asi posvátná a já sem ji svým kousnutím pokazila, nebo nakazila, nebo co... tak začal hystericky pištět, proč musím kousat zrovna do té jeho jediné pletýnky, kterou si koupil, proč si nekousnu do ňákýho z těch deseti rohlíků, proč nekousnu do chleba, proč to, kurva, musí být zrovna do jeho pletýnky? Tlemila sem na něho jak medvěd probuzený uprostřed zimy, pak sem po něm tu zasranou pletýnku hodila, s patřičným komentářem, kam si ji má narvat.

Je až neuvěřitelný, kvůli čemu se dokážem rafnout. Takže sem zůstala sedět v kuchyni, na stole, a asi hodinu sem tlemila ven, vytočená až hrůza, střídavě sem zapínala a vypínala rádio, protože sem nemohla přijít na to, jestli je horší to ticho, nebo ty kraviny, co tam hrajou, a taky sem přemýšlela nad tím, jestli v Albertovi mají už tu hlívu, protože sem měla chuť na hlívový guláš. Pak mi připadlo, že nasraná su už dost dlouho, tak sem si chtěla dat panáka, abych se zklidnila, ale zrovna volala Sima, že pudem do baru. Oblíkla sem se a šupky dupky, už sme seděly u piva. Bylo něco kolem oběda, já sem teda od rána ještě nic nejedla (kromě toho pletýnkovýho kousnutí), takže nic moc konstelace ke chlastání. V baru byl všehovšudy jeden kořeň, a ten nás začal systematicky mučit, protože pustil do jukeboxu ... no, nejdřív Abbu, to už sme tušily že je zle. Pak tam nasekal ňáký Teamy, jakýsi středověký ploužáky, něco od Helénky Vondráčkové a na závěr Holki. Snad celý album. Bože, ten mě nasral. Měla sem chuť vytáhnout to ze zásuvky. Ovšem Sima se nedala. "Sleduj, jak pude srat." Zahlásila a nakrmila jukebox snad dvěma stovkama, načež tam hodila ty svoje vály. Netrvalo dlouho, a kořínek vysmahl.

Vyhodila sem Simu od džuboxu, že si tam jako dám taky něco. Kníkala, že néééé, že tam má svoje peníze, a tak dneska budeme mít tématický okruh "Edgáje" ale to teda narazila. Neměla šanci. Aby udělala kompromis, řekla ať si tam teda hodím tři (slovy 3) vály. Zrovna sem řešila problém globálního významu, jestli pustím "This Suffering" nebo "The Ex", když se ke mně přitočila, celá se třepala štěstím a zahlásila: "My sme ale alkoholici, žé? Takhle chlastat už odpoledne, to je dobrý, že?"

Řekla sem: "Ale draku, ty seš kokot!" A Sima si vesele odhopsala zpátky ke svýmu škopku.

Po dvou pivech už sem měla poměrně dost, jako dycky, protože to je jako můj limit. No, Sima taky nebyla střízlivá, a zase to došlo tam, kam to dojít muselo, že sme začly zase pindat o chlapech. Co je sexy, a co je příšerný - takžesme začly vytahovat nechutnosti typu "chlupatý záda" a trumfovaly sme se, která viděla víc chlupatýho chlapa, a Sima to klasicky zase přestřelila, a podala hlášení, jak jednou v autobuse viděla tááák chlupatýho chlapa, že měl na zádech chlupy, který byly ale úplně kudrnatý, ale né takový ty kudrlinky, ale normálně dlouhý, víš... jak když si natočíš vlasy kulmou Dál sme rozebraly, kde všude by se chlapi měli holit, a jestli by si měli trhat obočí... a tak dál. No prostě - debaty na úrovni. Pak sme chtěly sestavit žebříček nejhezčejších deseti chlapů světa, jako to dělá People, ale už u prvního místa sme se porvaly, a málem sme si vypíchly propiskou oči, a já sem pak řekla, že tagle to nejde, a že musíme určit kritéria pro výběr, ale Sima řekla: "Na to ti fakt seru, protože tvoje kritéria povedou k tomu, že vyhraje ten tvůj!"

A já: "Né, né, to musí být tak jako... všeobecný. A spravedlivý."

A Sima, že teda jo. "Tak teda musí mít dlouhý vlasy."

A já: " To není žádný kritérium ničeho."

Sima: "Protože to vyřazuje všechny tvoje favority."

Já: "Podle takovýho blbýho kritéria to teda může vyhrát třeba Hapka."

Sima: "No tak to teda vyhrál Hapka, chytráku!"

Dorazila sem potom domů někdy odpoledne, docela nacamraná, a šla sem spat, což bylo boží. Pak sem se vzbudila a začla sem se tak jako starat o domácnost. To už tak boží nebylo, protože je to o ničem, v ponděli ráno už byl doma zase svinčík jako v chlívku.