Asi sem divná

Dneska nuda k ukousání. Ráno sem musela vstávat brzo, protože Anička se rozhodla, že se s ní musím podívat na Boba a Bobka. Zmíněnou pohádku nazývá zkráceně "Bobek" a když chce dývko pustit, hlásí: "Pustíme Bobek!" Což mi přijde legrační až teď, ráno rozhodně ne. Po ránu se mega soustředím abych udržela otevřený oči a abych se udržela na třepotajících nožkách, takže nějaký chichotání nad bobkama nehrozí.

Včera sem udělala velice chytráckou věc - obarvila sem svou růžovou afinku na fialovo. Vůbec mi to nesluší, vypadám jako kretén. Takže sem se to dneska snažila obarvit zpátky na blonďato, abych na to mohla dat pak růžovou, ale žádný odbarvení se nekonalo, takže zůstává jedovatá fialová. Už mě napadlo, že si tu afinu ostříhám, jenomže mám menší problém, že se mi udělá taková ta vzduchová koule na jedné straně, jak se tomu říká...? Vlk. (proč zrovna vlk?) Takže mi to hodí patku na jednu stranu, a mohla bych vypadat potom jako emo. Čemuž bych se ve svých skorotřiceti chtěla vyhnout, přece jenom co je moc, je příliš. Takže to zatím nechám tak, jak to je.

Na oběd měla Anička zase čočku. Nikdo to nechce jíst, a já se to vytrvale snažím všem účastníkům domácnosti nutit. Škoda, že tady nemáme prase, docela by se popáslo na těch zbytkách. A to mě fakt sere. Že jak navařený jídlo šoupnu do lednice, už si ho Hugo nemíní ohřát, tím pádem to tam zhnije, a já abych vařila něco novýho. Na hovno, todle.

Seděla sem teda na kuchyňské lince, zatímco Anička spásala čočku, užívala sem si výhled na větráky na střeše Alberta... pohodová chvilka. Kdyby mě ovšem nepadl pohled na kachlíky za sporákem. Docela mě sere, že je na nich takovej zbytečnej nános omítky. Nahoře, jak končí obklad. A já nesnáším zbytečný věci. Tak sem vzala šroubovák a odhodlaně sem odsekala omítku z vrchu kachliček. Vzalo to i trochu stěny po bokách, no... výsledek byl... blbej. I Benjamin se na mě kriticky díval z ledničkových dveří. "No a co, toho si nikdo ani nevšimne." Oznámila sem mu. Neměla sem ale vůbec náladu hádat se s virtuálama, tak sem ani nečekala na ňákou odpověď, vzala sem smetáček, zametla sem po sobě spoušť a akce dne byla u konce.

Napsala sem Jáji mejl, ať si mě nepřeje, jesli se mnou v sobotu nikam nepudou. Krutovláda je jediná možnost, jak si udržet kamarády. Lauře sem napsala, aby šla se mnou na pivo. Napsala, že se musí učit. Napsala sem jí dlouhý mejl popisující, jak je hnusný šprt, a jak takoví šprti končí. Byl to hrozný traktát. Odepsala mi, že je trapná. Napsala sem "ano". Sima pořád vyhrožuje, že se staví, a houby. Ještě že tady mám na večer pivo.

Odpoledne sem spala, a teď se mně vůbec nechce, tak nevím, co tady zase budu v noci dělat. Imagináři na ňákou dobu zmizeli, a tak nemůžu psat. Číst mě taky nebaví, Bukowský mě tak nějak nudí. Jiný knížky už tady nemám. Měla bych se asi vypravit do knihovny, a možná to zítra udělám, ale vlastně se mi nechce. Asi počkám až mě tam Sima hodí autem.

Objednala sem si konečně Scandalous Travelers, po hodinovým hledání na netu sem objevila firmu, která to u nás distribuuje, sláva. Dodací lhůta 5 týdnů mě ale asi zabije, kdo má sakra tak dlouho čekat?! Stejně to nakonec pude z Kanady. No, hlavně sem zvědavá, jestli se dočkám.

Dneska sem si koupila zmrzku, Manhattan Mojito, ta mně dycky strašně chutnala, tak sem se na ni těšila, a zjistila sem, že už mně nechutná. Koupila sem si taky nakládaný houby, který mně dycky strašně chutnaly, ale teď už mně nechutnají. Taky sem si koupila slaný arašídy, a taky mně nechutnají. Do toho mě nebaví Bukowský, tak co se to kurva děje? Se mi asi mění krev, nebo co. Sem to četla. Že po sedmi letech se člověkovi mění krev, a je pak divnej. Těhotná nejsu, znamená to teda, že su divná.

V noci se mi zdálo, že se mi zlomila ruka, a strašně to bolelo, úplně přesně si pamatuju tu bolest, byla taková píchavá a pálivá. Nic moc. Zajímalo by mě, jestli někoho taky bolí sny. Asi nee. Asi sem debil.

A Máňa říkala, že to není směroplatný