V úterý sem byla se Simou v knihovně. Odvezla nás tam tím svým "tourbusem" , megadodávkou, za ryku Aničky a mohutnýho klopení zatáček. Zaregistrovala sem se teda, u "velice příjemné paní", byla chytrá jako rádio, a důležitá, že to přesahovalo nekonečnost vesmíru. Vysvětlovala tam ňákýmu kořínkovi, že jednu dobu nemohli zapůjčovat cédéčka, který vycházely jako příloha k počítačovýmu časáku a celá se u toho zúčastněně klepala, jaká to byla hrůza. No, veleslavně sem vyplnila přihlášku a šla sem si pučit knížky. Docela mě překvapilo, že tam mají dost knížek o hudbě, a tak sem si pučila knížku o Stounech a o Hendrixovi, pak něco od Bukowskýho, dva kusy, a ňákej dívčí román. To poslední ale byl omyl, páč titul Perníková panenka byl poněkud zavádějící - myslela sem, že se dozvím něco ze života, a ono nic. Sima si furt jaksi nemohla vybrat, tak sem šla ohlídat její cérku do dětskýho oddělení, a tam na mě zaútočila palbou otázek, jak je velký vorvaň, který dinosaurus byl největší, jak se pozná savec a jestli byl Jack Sparrow hodný pirát, jestli umím kreslit barvama na sklo a jestli umím nakreslit psa, jak se dělá náramek z korálků a co žere varan. Když sme dojeli zpátky domů, byla sem poměrně vyřízená. Dala sem Anžu spat a vnořila sem se do Stouní knížky, abych se dozvěděla, jestli bedňáci a technici spí taky v hotelu. Protože od té doby, co sem se zhulila, a napadlo mě tady tohle, tak bych se to jako chtěla dozvědět. Protože my se organizujeme na dovolenou, je nás třicet, není možný se domluvit, každej má mrmly. Zajímalo by mě, jak to chodí s těma kapelama. Jako když se ubytuje ňáká kapela v hotelu a bedňáci a technici a manažeři, tak za á to musí být přece hrozná pálka, za bé strašnej šrumec. No, můžu zodpovědně říct, že ze Stouní knížky sem se to nedozvěděla.
Včera nic moc, trčela sem doma, protože mně fakt nebylo dobře. Naštěstí si mamka vzala Aničku, a měla sem klid.
Dneska sem šla na oběd s bráchou a Efkou. Dostala sem sluchátka na skajp. Takovýho mám bráchu! Ovšem dostala sem nadaný za to jméno, co chystám svýmu budoucímu dítěti. Jo, to sem nepsala, že sem se rozhodla že budu mít druhýho křečka, teda pokud se zadaří. Musím to přežít, prostě. To těhotenství, ó humus, hrůza, děs. Kdyby tak mohl být těhotný někdo jiný, áchich ouvej ! No nic, snad to překlepu.
Jo aktualita dne: Aaron má novou kérku.
No nic, to byla vsuvka, kde sem to skončila... jo, že sme byli na tom obědě. Měla sem šunkovleky, checht, dobrej překlep, a zákusek, a dobře sme se s Anjou najedly. Rozřešily sme s Efkou můj problém s bedňákama. Furt si ale nejsem jistá, kdo jim vaří? Brácha říkal, že až se dostanu na Talentí koncert, mám se zeptat Benjamína. Já ale nevím, jak se anglicky řekne "bedňák".
V noci se mně zdál zase blbej sen, že sem čekala v cele smrti, až mě popraví na elektrickým křesle. A když sem přišla na řadu, tak řekli, že už nepopravujou na křesle, ale že mně jako žiletkou proříznou tepny na krku a počkají až vykrvácím, prý je to humánější. Všude kolem bylo spoustu krve a zbytky očí, bylo to strašný.
Tak pro dnešek je to z deníku zmatené matky vše.
Žádné komentáře:
Okomentovat