Pink day

Dneska byl snad eště horší den než včera. Od rána mě bolela hlava, no co, to se dá eště vyřešit - dala sem si Brufeny a bylo. Ale ta blbost ! Totální vypatlanost. Znáte to - chcete psat esemesku na ovladači od videa, osolíte si čaj, chodíte po bytě a huhláte "Co sem to jenom..." a ve finále si ukopnete palec o gauč.

Ráno sem spokojeně udělala kafe, heh, prý ráno... sem vstávala kolem jedenácté, no takže to kafe... Udělala sem Hugovi a sobě, a vesele sem si u telky to kafe vypila. Přilítl Hugo, a prý ať to nepiju, že je totálně zhnilý mlíko, co sem tam nalila. Zmohla sem se jenom na: "A já sem si říkala..." Už bylo pozdě. Kafe vypito, chuťový buňky zřejmě odumřely společně s těma mozkovýma. Jája mi včera poslala po Hugovi cukroví a kyselý houby. Mňam, teda houby boží. Kdybych někdy ňáký našla, snad bych si dala i práci s tím, abych je naložila a zavařila. Jenomže já když du na houby, tak maximálně spadnu do syslí nory. Houby nikde nic. Za á bych si teda konečně měla koupit ty brýle, a za bé si je nekoupím, protože bych v nich vypadala jako pošuk. Tím sem teda houby vyřadila, a jedeme dál.

Dala sem si předsevzetí do novýho roku, že budu jako hodně pít. Protože ranní káva a večerní decko vody na zapití prášků se mi nezdá jako dostatečný pitný režim. Sem nikdy v životě nepila. Tak teď začnu. Třeba přestanu být unavená. Kdoví. Zkusím to a uvidím, a když to bude na hovno, vrátím se ke svýmu nepití. Kamoš měl jednou myš, které nedával vodu, a tvrdil, že si bere tekutiny z potravy. Myš kupodivu přežívala dlouho - do té doby, než borce napadlo vyzkoušet na ní vystřelovací padáček. Pád z jedenáctýho patra už nepřežila.

Anička pořád soplí a kašle, tak sem jí dneska v lékárně koupila kapky a čaj, a sirup... snad to přejde a bude ó ká.

Udělala sem na oběd špenát, ale bylo to fakt děsný, protože všechno mně padalo z ruk, a nikdo mě tady nechtěl poslouchat. Hugovi sem řekla, ať de s košem a Aničce ať si uklidí hračky. Šla sem teda vařit špenát, mezitím sem uklidila kuchyň a nastala panika, když sem zjistila, že mám přeladěný rádio. Hugovi sem znovu řekla, ať de s košem, a Aničce ať si uklidí hračky. Hodila sem zmražený špenát do vody, ale ňák se mi to nepovedlo, vyšplíchlo to na mě a já sem se nasrala. Šla sem naladit rádio. Nešlo to, chrčelo, až po dlouhé době sem zjistila že ladím AM. Přišla Anička. Řekla sem, ať si de uklidit ty hračky, sakra ! Uvařila sem spokojeně špenát, dokonce sem překvapila sama sebe, že se mi povedl, a chtěla sem už svolávat na oběd, ale zjistila sem, že sem vůbec neuvařila brambory. Tak sem oloupala brambory a jak sem vysypávala šlupky, tak pochopitelně z toho přeplněnýho koša vypadly. Třískla sem prkýnkem o stůl tak, že prkýnko se vymrštilo a zasáhlo zeď vedle okna. Ale odteď začlo všechno kmitat. Hugo vzal okamžitě odpadky a valil. Anička zalezla do pokoje, uklízela, a ani nevylízala. Sakra, ale je vždycky potřeba, abych si kvůli tomu utvořila další vřed?

Odpolko následoval pokec s bráchou přes í cé kvé, velice sem vypisovala jak si koupím ty Conversky, na jaře, a pak mně došlo, že co když je už na jaře nebudou mít? To by byla hrůza. Tak sem se pro ně vydala už teďkonc. Naše finanční situace sice není nejrůžovější, ale Conversky sou růžový až dost, a ty to všechno spraví. Tak sem teda jela do Tesca. Ježiš, zase tolik lidí! Co všichni blbnou? Že by výprodeje? Tak sem se vrhla teda ke stojanu s Converskama, šťastná jako blecha, popadla sem ty svoje růžový a úplně sem se klepala, jak sem byla šťastná. Šla sem za prodavačkou, která byla velice rozčilená, že ji ruším při rozhovoru s druhou prodávající káčou, a chtěla sem po ní velikost 39. "No to nevím, ty asi nemáme. Jestli tam nejsou, tak je nemáme..." Odbyla mě. A já: "Kde jako jestli nejsou? Můžete se prosimvás podívat?" Drze sem si vyžádala její služby. Načež pohnula prdelí, a odešla se mnou k regálu, kde měli ty tenisky vyskládaný.

"No já nevím, máme tady jenom pětky." Podívala se na mě znechuceně.

"Pětky sou jako co?" Chtěla sem vědět. Tady todle číslování... sem nikdy nepobrala.

"Nó, ale ty Vám budou malý. Pak sou tady ještě sedmičky, tady tydle." Ukázala mně růžový tenisky, byly to Conversky, ale bez hvězdy na boku. Přesně jak se mně o tom zdálo. Úplně přesně. A úplně stejně sem z toho byla v prdeli, jestli si mám koupit teda ty bez hvězdy. Ale né, ty sem nechtěla. A pak mně prodavačka podala jakýsi s hvězdou, že si mám zkusit tyhle, pět a půlky. Sem se na ně nedůvěřivě dívala, vypadaly dost malý. Ale nakonec sem řekla, že teda jo, že je zkusím - a byly mně úplně přesně. Sedly jako papučky. Tak sem velice šťastná šla za tou prodavačkou, že si je vezmu, a jako ať mi dá záručák. Zahuhlala "Záručák je na pokladně." Znělo to jako "Už konečně di do prdele!"

Tak sem si je zaplatila a strašně happy sem vypadla z toho zasranýho obchodu. Možná sem je měla koupit rači v Conversové prodejně, na Šilingráku, ale já sem zhnilá lozit tak daleko a vysoko. Pak sem si zašla na pizzu. Do picérky vtrhl bezdomovec, řekl nám všem, že sme kurvy, ale na každýho jednou dojde. Takže to byla kulturní vložka. Dojedla sem a vydala sem se domů. Obula sem si svoje růžový poklady, a asi v nich i budu spat.