Silvestr jak řemen

Nejdřív to vypadalo, že nikdo nepříde, a já sem byla nachystaná, že budu doma sama, o půlnoci si otevřu šáňo, kouknu na ohňostroj a du spat. Ani sem žádnou akci nechystala, protože sem vlastně omylem zežrala chlebíčky o den dřív, tak sem to jakoby dřív oslavila, a nechtěla sem už nic organizovat. Jenomže pak zavolala Laura, že se teda staví a na silvára budem spolu. Měla sem z toho radost, jak jinak, akorát bych chtěla po svých kámoších, aby si věci trochu plánovali, měla bych jednodušší život. Někdy mně příde, že nevidí dál než do příští minuty. Tak sem teda řekla Hugovi, že se mnou nemusí být doma, že může klidně někam jet, protože já tady jako budu s Laurou. Tak se sbalil a někam odjel, prý na chatu. Uspala sem Aničku a těšila sem se, jak si s Laurou vypijeme lahvinku, pokecáme a kolem půlnoci to v největším klidu zalomíme. Mezitím se stavila Sima a řekla, že nechce být doma, protože se tam k nim má někdo stavit, nebo co... tak sem jí řekla, ať příde taky. Řekla, že možná. Pak volala Jája, že by možná s Edou přišli, ale že se ještě rozhodnou... najednou to dostávalo trochu jinej spád.

Laura se stavila tak kolem šesté. Začly sme kutit jednohubky. Vůbec sem nevěděla, kolik nás teda bude, jestli budem dvě, nebo nás bude pět... nebo co, tak sme nakonec udělaly žrádlo jenom pro nás s tím, že ostatní se případně musí spokojit s brambůrkama. Zhruba v sedum hodin sme otevřely lahvu vína. Když sme ji vypily, otevřely sme šampáňo. Zakázala sem pouštět televizi, donesly sme si kazeťák a pustily rádio, to bylo fajn. Při pití šáňa sem už byla poměrně nacamraná. Bylo půl devátý, Laura začla zívat a obě sme žgryndaly kraviny a smály sme se jak jarci. Vysvětlovala sem jí, co je to prohibice, to bylo velice přínosný, a od toho sme se dostaly až k popisu ňákýho fesťáku, a to sem zase vysvětlovala, co je "wall of death" a jak sem u toho velice máchala rukama, shodila sem hrnek, a uvědomila sem si, že teď su pěkně na plech. Načež přišla Sima a donesla rum a kolu. Nic horšího už mi nemohla udělat. Protože sme teda měly dopitý víno, šáňo a nic dalšího se v naší domácnosti nenaskýtalo, tak sem si dala toho ruma. Což sem neměla dělat, pochopitelně. Jako že tady byla Sima si pamatuju velice útržkovitě, co dělám na někerých fotkách, to bych rači neviděla, a do toho všeho přišla Jája s Edou. Vůbec nevím, jestli sem jim šla otevřít dolů, nebo co... tohle už si nepamatuju vůbec. Vím jenom, že se ňák objevili u mě doma a začli něco řešit, a pak zase odešli koupit chlast. Pamatuju si, že sem tlemila jako debil, někdo se mě na něco ptal, a mně se vůbec nechtělo odpovídat, tak sem dělala, že tam nejsu, pak sem si sedla na pohovku, dívala sem se na Simu, ta se mi najednou roztrojila, a já sem usnula. A pak si pamatuju, že vedle mě seděl Eda, objal mě a říkal, ať se vzbudím, že to přece celý neprospím, a já sem se teda vzbudila, začla sem se smát - a pak sem se poblila. Do kýblu, kterej přede mě někdo naštěstí nachystal. Pak sem si vzala svůj zablitý kyblík, šla sem si ho umýt, dala sem si ho vedle postele a poslušně sem usnula. Dycky sem slyšela, jak mě chodili kontrolovat, a měli u toho takový poznámky jako "Musíme tě hlídat, Hendrix se taky udusil blitkama..." a podobně .

Ráno mě vzbudila Anička o šesti. Laura šla na hajzl, ale jak sme se potkaly, tak sme se začly chlámat a nemohly sme přestat. Moje první věta byla: "Můžeš mně vysvětlit, jak sem se takhle mohla ožrat?" No, lochec sme chytly šílenej, tak sme šly do kuchyně uvařit si čaj a postěžovat si, jak je nám blbě. Ptala sem se, jestli Eda prudil, protože on když se nacamrá, tak se občas začne do někoho navážet, a je na zabití. A měla sem z toho trochu strach, protože se Simou se neznali, mezi sebou, tak sem nechtěla aby byla ostuda hned zkraje. Laura říkala, že po tom mým extempóre byl vyřazenej ze hry, jelikož pochopil, že tohle už netrumfne, a nebude středem pozornosti, jak je zvyklej, tak se o to ani nesnažil. Byl zaraženej jako prd, a byl klid. Měla sem radost, jak to dobře dopadlo, a řekla sem: "To byl ode mě dobrej preventivní protitah, já sem mu vzala vítr z plachet, jako v Osmi mílích. Vidělas to, ne?"

A Laura: "Ne."

A já: "No tam hrál Ene... Eme.. Emene... heh, emenems, ten... Marshal-"

Laura: "Malinovsky."

Já: "Eminem, draku."

Laura mi vykládala, co a jak se dělo, co sem všechno prospala, a že se vlastně všichni dobře bavili. Což bylo super. Najednou se objevil v kuchyni Hugo. Sem vůbec nechápala, co tam dělá. Bylo mi vysvětleno, že přišel o půlnoci. Protože se mu zastesklo po klidu domova. Přijel prý mezi kořeně, ještě se ani nevožrali, a kořínek vzal revolver, prasečák, dal tam ten jeden náboj, zatočil, dal si to k hlavě, zahlásil "Zahrajem si ruskou ru-" a vystřelil. Ohořelo mu to půlku hlavy, načež ostatním se to asi zdálo jako dobrej nápad, takže druhej boreček zahlásil "checht, to bylo drsný, teď já..." a udělal to samý. Hugovi se vůbec nedivím, že od tama utekl.

Ráno mi volala babička, abych jí poděkovala za ty peníze, který mi poslala pro Aničku. No, byla sem velice schopná vést rozumný dialog. Pak volal Eda, zrovna když sem usínala. Zvedla sem to, a hlásím "Mně se chce umřít" a na druhé straně se ozvalo "hehehe muhehe che chááááá!" a položil to. Myslím, že tímhle silvárem se budem bavit eště hodně dlouho.

Bylo to super. Sice sem to prospala, ale ostatní se dobře bavili, nikdo nepřišel k úrazu, bylo co jíst a pít, nikdo se s nikým nepohádal, a dá se říct, že to bylo relativně v klidu.