Dneska není dobrej den. Je unavenej. Anička opět nechce spat. Bolí mě hlava. Jakýsi střep se mi zaryl do dlaně a dost to bolí. Takovej malej, neviditelnej hajzl, vidět nejde, vyndat nejde.
Včera se konečně rozseklo, kam pojedeme na dovolenou. Musel se sice změnit termín, a místo pobytu, no ale nicméně sme se všichni shodli na tom, kam pojedem. Což sem nečekala.
Večer sem zjistila, že v době kdy budu na dovolené, budou Talenti na fesťáku v Německu, a to hned dva dny po sobě. Fakt skvělý, opravdu dobrý, to je potřeba vědět. No nic, okousala sem si nehty, zakničela sem si, a co s tím jako teď nadělám, že jo. Abych si to jako vynahradila, podívala sem se na jejich vystoupení na fesťáku v Kanadě. Vypadalo to jako třetí světová. Snaživě sem si namluvila, že nemusím být všude, a chvilku sem tomu i věřila. 
Dneska sem si pustila ňáký klipy od Cancer Bats, ale není to můj šálek kafe. Včera sem celej večer četla Stouny. Je to teda síla. Ale není to moc dobře napsaný. Sou tam mezitím úryvky z jejich smluv s promotérama a manažerama, a to je fakt nuda. Nicméně to musí být šílenej záhul, takovej život. Nedovedu si to moc představit, jak takhle dokáže někdo fungovat, navíc několik let. Pobavily mě ale duchařský historky z hotelů, popis jak manažera pronásleduje duch Franka Sinatry a podobně. Je to asi nějaký syndrom. Vzpomněla sem si třeba na Rok ďábla, tam se to duchama taky jenom hemžilo, nebo na Morrisona, kterej věřil, že do něho v dětství vstoupil duch indiána. Benjamin nechtěl nahrávat ve studiu ve Vancouveru "protože tam straší". Rasmus sou tím postižení taky. Člověk by si myslel... dospělí chlapi... a oni takhle vyvádějí. 
Dneska asi zase budu trčet doma. je sice pátek, ale nevypadá to, že by mě někdo někam chtěl vytáhnout, asi se nikomu nechce v té zimě někam lozit. Což je pochopitelný.
Laura chtěla sbalit ňákýho kořínka ze školy, brousila si na něho zuby pěkně dlouho, a když konečně měli rande, tak si postěžoval, že nemá kde bydlet, a Laura mu střelhbitě nabídla bydlení u její matky. Vylekal se jako zajíc a už se neozval. Laura nechápe, kde se stala chyba. Copak nikdo nemá smysl pro humor?
Nedávno sem se nad tím zamýšlela, když sem viděla ňákej dokument o masajích. Měli úplně stejný smysl pro humor, jako třeba my, a mně to přišlo strašně divný... jak může mít úplně jiná kultura stejný smysl pro humor? Je to divná věc. K čemu to vlastně je? Proč má člověk humor? Zvířata ho nemají. Není to nic, co by bylo nutný pro přežití. Tak na co je? Zvláštní věc...
Včera sem projížděla net, a nějakým nedopatřením sem najela na diskuzi o "imaginárních kamarádech". Netušila sem, že to tak taky někdo má. Netušila sem, kolik lidí to tak má... a už vůbec by mě nenapadlo, že se o tom někdo odváží diskutovat. Je to jako by diskutovali o svým mentálním postižení Udělalo mi radost, že v tom nejsem sama. V noci sem si snažila vzpomenout, jak dlouho se mnou "imagináři" vlastně sou, a došla sem se vzpomínkama asi do šesti let, ale určitě byli už dřív. Sou doteď. Akorát se mění, s tím jak se měním já. Nevím, jestli je to normální, ale kdo určí, co je normální... Je normální, že lidi chodí do práce od nevidím do nevidím, že děti narvou do školních uniforem, je normální, že lidi věří v boha, kterýho nikdo neviděl, a je normální, že si myslí, že je to normální? Je normální, že máme prozkoumanou sluneční soustavu, ale né lidský mozek? A jaktože lidský mozek nechápe funkci sebe sama? Jak je možný, že se tolika lidem dělá špatně z krve, kterou mají v sobě, a bez které by nežili, a jaktože je nám horko v třiceti šesti stupních, když je to teplota lidskýho těla?
Jéžiš, to sou strašný kecy... asi bych měla jít radši podlít kuře. A mají slepci barevný sny? A na co máme brzlík? Proč máme vlasy? A proč člověk žije v monogamním svazku, když to nefunguje? A hoří hovno? 
Žádné komentáře:
Okomentovat