Kachní krky a nefunkční ovladač

Včera sem se rozhodla být jaksi nechutná a v nějakým záchvatu obměny našeho trapnýho jídelníčku sem koupila kachní krky a kuřecí srdce. Né jedno, teda. Víc kuřecích srdcí. (hééé, maminka ti posílá vejce :o)))
A eště navíc se mi zachtělo ochutnat rukolu a kumquat. Nevím, proč dělám takový kraviny. Kumquat je taková ta zaprdlá mandarinka, jak se jí i ze šlupkou. A chutná to... jako kyselá mandarinka se šlupkou. Hnus. Ještě že sem koupila jenom pět kusů těch malých hnusů. :o)
Dneska na oběd sem teda udělala polívku s kačeníma krkama. Nó, to sem si dala. Obírat maso z kachních obratlů. Navíc jeden krk měl takovou nechutnou žílu ! Ale Aničce to chutnalo, takže kachní krky... dejme tomu.
Já sem si udělala na oběd rajčatový salát, a hodila sem do toho rukolu. Byl to strašnej hnus. Rukola chutná úplně přesně jako tráva. Nevím, proč s tím všichni dělají takový voprdy. Chtěla sem si jenom udělat dobrý salát, z návodu v časopise z Alberta. Ještě jednou se do toho časáku podívám... ! Chraň Bůh !
Návod na rukolový salát: nakrájíme cherry rajčata na menší kousky, přidáme rukolu, zalijeme olejem, přidáme sůl, pepř, sýr feta, a za stálého míchání vylejeme do hajzlu.

Hugo mi dneska oznámil, že v létě pojede na tři dny na fesťák protože tam budou Six Feet Under. Ten se má. Né teda, že by mě SFU nějak zajímali, sou to kreténi, ale celkem mu závidím ten fesťák. A já nemůžu do toho Německa, ach jo!

Jája mně napsala mejl, že jestli s nima pudu příští týden na Sweeneyho Toda, protože sem říkala, že na to chcu jít. Ale já nevím. Asi pudu sama. Su nasraná, eště furt, a eště dlouho budu. Taky mně příde jako strašnej nesmysl chodit do kina ve dvou , nebo ve skupinách, když si tam stejně sednu, je tma, na nikoho nevidím, s nikým ani pořádně nemůžu kecat, a když sleduju film, je mně fakt jedno, kdo vedle mě sedí. No, jak kdy. Když sme šli na Piráty z Karibiku, Eda využil tmy a ukradl mně pivo. Když sem se snažila svou plechovku dostat zpátky, utekla mi zápletka, která byla pro zbytek filmu dost podstatná, takže sem do konce jenom tápala, co se děje, a zkroušeně sem žrala popkorn. Pak mě vytáhli na Obsluhoval jsem anglického krále, a to už sem jim teprv nadala, protože to byla nuda od začátku do konce a když sem měla frfly, ještě mně spucovali, že nerozumím umění.
No jo, chodit do kina ve třech je taková zbytečnost, jako když ženský chodí na hajzl ve dvou. Takže na Sweeneyho Toda pudu nejspíš sama.

Lauře sem napsala mejl, že se mnou pude v sobotu do klubu. A jestli né, je u mě mrtvej Homolka. Napsala, že jo, a domluvily sme se, že pudem do Faces. No, domluvily... oznámila sem jí to. Takže v sobotu. Divočina čeká.

Volala sem Simě, jestli dneska pudem s děckama do bejby kavárny. Řekla, že onemocněla z toho chlastání, že má chřipku a horečku, a ať se opovážím vymejšlet ještě někdy ňáký takový akce. Zopakovala mi, že už se v životě žádnýho chlastu nedotkne. Poradila sem jí, aby si z toho udělala životní moto. Protože když to někdo opakuje furt tagle dokola, musí to mít hlubší význam.

Scandalous Travelers eště nepřišlo. Nepřišli.

Máme totálně zničený ovladač na televizi, takže telka nejde přepínat a jede jenom jeden program. Což je armagedon. Nevím, co budu dělat, nejsem schopná objednat nový ovládač, protože nevím jaký, a než bych objednala něco, co nebude ovládat telku, tak rači budu čučet na novu, nebo radši na nic. Je to dobrý řešení pro mě, ovšem horší je, že nemůžu přepnout na dývko, a nemůžu aničce pustit pohádky, a co je eště horší, nemůžu si pustit 666, což dělám každou sobotu ráno, snídám u toho, a sem velice šťastná. No, tak tentokrát šťastná nebudu. Bude to blbá sobota.