Co jako s tou anglinou...?

Dneska si mamka vzala Aničku, tak mám klid, a můžu se vrhnout do svých aktivit. Ještě ale nevím, který to dneska budou. Vymyslela sem si, že bych měla chodit do kurzů angličtiny, abych se sebou zase něco udělala. Takže sem si našla ňáký ty kurzy, a na jedněch stránkách sem si udělala test, abych věděla, do jaké kategorie se mám zařadit. S velikým sebevědomím sem si vybrala test pro mírně pokročilé. Test mi trval půl hodiny, dokončila sem ho neúspěšně, a doporučilo mi to test pro věčné začátečníky. Udělala sem teda ten potupný test - a neúspěšně. To mi teda spadl hřebínek. Poradilo mi to, ať se přihlásím do kurzu pro úplný začátečníky. Což mě vůbec nenadchlo, protože představa, že budu v učebně s lidma, co vytřeštěně koktají odpověď na otázku "What´s your name", mě teda dost vyděsila. Nevzdala sem se a zkusila sem test na jiných stránkách, který mě tentokrát zařadil do středně pokročilých. To je předstupeň úplně pokročilých. Zase se mi zvedlo sebevědomí. Ale s tím kurzem teda ještě počkám. Musím si rozmyslet, jestli je pro mě fakt přínosný to absolvovat, protože pravda je taková, že zíráním na Youtube sem se naučila anglicky víc, než za osum let učení. Jenomže jedna věc je překládat z angličtiny, to je poměrně snadný, a druhá věc je vytvořit souvislou anglickou větu, aby člověk nemluvil jako Masa Bob. S gramatikou sem teda trochu na štíru, to jo, potřebovala bych objasnit časování, ty předpřítomný průběhový časy a takový srandy. No, promyslím to ještě.

Včera odpoledne sem šla spat a těšila sem se, jak se po dlouhé době pořádně vyspím. Jenomže mně to jaksi nebylo přáno. Vzbudila mě Sima, stála u postele, celá ubrečená. Vůbec sem ji neslyšela zvonit, byla sem zabraná do svých nočních můr. Řekla, že musíme jít do baru. Neochotně sem teda vstala, oblíkla sem se, a vyrazily sme. Dala sem si víno, abych se trochu probrala, a Sima vykládala, v slzách, jak se zase pohádali. Tlemila sem před sebe, na tu kozu za barem (to je fakt strašná frfňa, věčně má problém nás obsloužit), ona tlemila na mě, tak sme se tam vraždily pohledama, Sima vedle mě brečela a za mnou se střídavě rvali a pak zase usmiřovali Ukrajinci. Rozhodla sem se, že vytočím Frfňu. Zavolala sem na ni, aby mi donesla minerálku. Za pět minut sem na ni volala zase, ať mi přinese brambůrky. Za dalších deset minut se k nám šourala s kolou pro Simu, pak sem jí šla říct, aby mi odblokovala automat na cíga - to už vypadala fakt hodně vytočeně. Rychle sem dopila matonku a objednala sem si eště jednu, za chvíli sem na ni mávala, aby mi přinesla ještě víno. Pak už sem toho nechala, protože vypadala, že mě zakousne. Sima tam má zase druhou pinklicu, ta je ještě jedlejší, protože když tam sme jenom my dvě se Simou, tak klidně zhasne, prý aby se šetřilo proudem. Jednou sme tam seděly po tmě jak kokoti. Simě zakázala aby si tam dotáhla psa, a ta má od té doby na ni spadeno. Ještě že je tam třetí kočena, taková mladá, ta je fajn - a bohudíky tam bývá nejčastějš.

Dočetla sem Stouní knížku, a sem ráda, že už to mám za sebou. Prokousala sem se manažerskýma smlouvama, stavem účtů jednotlivých členů, tahanicema s producentama a protokolama z policejních výslechů. Nuda na entou.

Začla sem číst Bukowskýho Škvár, ale vůbec mě to nebaví, což mě zarazilo. Je to vytištěný velkým písmem jak pro školáky, a navíc ten překlad je strašnej. Je to všechno v takové spisovné češtině, což nechápu, jak to někdo mohl dopustit, a takle to posrat.

V rámci procvičení angliny si občas čtu anglický články. Zrovna sem narazila na takovej zajímavej... no, smála sem se u toho jak jouda. Ovšem to evidentně nebyl záměr článku. Nějaký redaktor tam rozvíjel svoji teorii, že rockový koncert je v přeneseným slova smyslu porno, heh :o), podepřel to spoustou důkazů a filozofických myšlenek. Opravdu to stálo za to. Snad nejlepší byl výmysl, že si všichni užívají, jak sou na sebe namačkaní, protože to jako připomíná grupáč. Nevím, jestli pan redaktor na nějakým takovým koncertě byl. Ze svojí zkušenosti ale můžu říct, že když stojíte u zábran, soustředíte se na to, abyste měli ruce před žebrama, aby se neomlátily, pokud je člověk uprostřed, odráží nálety ostatních účastníků, případně chrání svoje pivo, a snaží se to ustát, a přežít. Že by si člověk užíval to, že se na něho mačkají ostatní, to teda fakt nevím, na jaký koncíky pan redaktor chodí.

Což mi připomnělo, že Laura nedávno byla na Kryštofech. Bože, to je nechutný, takový orgie, zřejmě s ní přestanu kamarádit.

Taky sem četla kritiku na nějakou kapelu, už vůbec nevím, co to bylo, ale pan kritik psal, že "mají velice dobře vymyšlené texty, ale žádná hluboká filozofie se tam čekat nedá". U toho sem se musela zase smát, protože bych chtěla vidět rockovou kapelu s nějakou hlubokou životní filozofií zakotvenou v textech.

Smysl kritik jako takových mi uniká už úplně, protože to sou všechno jenom kecy. Je to strašně přeceňovaný, ňáký kritiky. Co řeknou? Kritik je většinou ten, kterej nikdy žádnou písničku nesložil, nezahrál, nezazpíval. Kritici obrazů sou ti, kteří nikdy nic nenamalovali a kritici filmů zase nikdy nic nenatočili. Jakou to potom má váhu? Ve finále - kritika je jenom subjektivní pocit jedince, vždycky jenom jeho pohled, protože umění se nedá posuzovat podle daných kritérií a parametrů. To prostě nejde. Takže kritik je prostě jenom člověk, kterej na něco řekne svůj názor. Většinou na něco, čemu nerozumí. Proč sou kritici tak přeceňovaní, nevím. A proč by kritici měli někoho zajímat, taky nevím.

Včera sem asi hodinu řešila na netu, jestli si na dovolené mám zaplatit polopenzi, nebou plnou penzi, a jestli si mám nechat povlíct postele, nebo si potáhnu povlečení vlastní. Ach jo, proč mě lidi otravujou takovýma nesmyslama. Chtěla sem napsat "prostě to ňák udělejte", ale pak sem si to rozmyslela, a objednala sem si plný servis. A je to.

Doufám, že v létě ještě těhotná nebudu, to bych si nic neužila. Musím jet na dovču, a taky někam pod stan. Zajela bych si taky na ňákej fesťák. Když už nemůžu na ty Talenty, ach jo, mě to tak strašně točí, tak bych jela aspoň někam sem. A taky mám spoustu dalších plánů, co bych ráda, ale člověk míní, život mění, a tak se snažím věci moc neplánovat. I když - na něco se člověk těšit musí. No já sem se těšila na ty Talenty. Fuck. To je život, ach jo!