Bláboly pošahané ženy

Včera sme se se Simou vydaly do kadeřnictví, aby mi okudlaly ty vlasy. Když sme přišly, v kadeřnictví bylo narvaný, hotovej blázinec, holičky řvaly, že jim nefunguje bojler a že nestíhají. Samozřejmě. To by bylo, aby něco pořádně fungovalo, když někam přilezu. Seděly sme teda na čekacích plastových židlích, já sem si prohlížela časák a vymýšlela sem, jestli si nechám do hlavy zakomponovat modrý pramínky. Sima tlemila kolem a na všechny zúčastněný měla kritický poznámky. "Divej na tu holku, dyť je jí patnáct, nechápu, že si dává melír !"
"Ale Simo !" Zaprskala sem. "Dyť tobě to může být úplně jedno."
"No ale bude mět úplně zničený vlasy."
"Ale tak - to ti taky může být jedno."
"Mně se to zdá zbytečný." Nedala se.
"Tak jí řekni, ať to nedělá." Obrátila sem oči ke stropu.
Ale Sima pokračovala: "Divej na tu babu, proč si nechává dat natáčky, když má na hlavě tři chlupy!"
"Simo!"
"Nó, to je hvězda první velikosti." Mrmlala. "A divej na tu kadeřnici, ta jestli tě bude stříhat, tak budeš mít účes přesně jako ta důchodka."
Hloupě sem se zasmála, protože sem ještě netušila, jak pravdivý to bude. Když už nás bolely prdele z čekání, holička konečně zahalekala: "Tak si poďte!" Zvedla sem se a hrnula sem si to k umývátku, ale babice mě hned zpražila: "No vysleč si tu mikinu, kapucu dolů, nó..." a hodila pohledem po ostatních přihlížejících, jakože jaký je to utrpení s takovýma lidma, jako sem já. Vyslíkla sem si teda mikinu, hodila sem ji po Simě a ta na mě vybafla: "Taky jí můžeš tykat!"
Nesnáším umývání hlavy v těch kadeřnických lavórech. Je to hnus. Měly přijít ale ještě horší věci. "No teda ale ty máš zničený vlasy!" Komentovala to babice, oznámila mi, že jim nejede bojler, a tak mi spláchne hlavu konvicí, načež mi opařila hlavu. Zmohla sem se na kvíknutí "To pálí!". Na to mi řekla, že jim nejede bojler. Pak mě odvelela na kadeřnický křeslo smrti, nacvakala mi do hlavy takový ty debilní skřipce, nechala mě tam potupně sedět a šla umít další důchodkyni hlavu. Se Simou sme na sebe dělaly přes zrcadlo rypáky. Pak se babice vrátila, aby mi rozčesala vlasy. To byl teda fakt porod. Protože mokrý vlasy mi prostě rozčesat nejdou, ani kdybych si na ně nalila olej. Chvíli se snažila, pak zařvala: "Ježiši Kriste!" a běžela pro nějaký přípravek, který mi nastříkala na hlavu. "Ty se nečešeš?" Zaútočila. Nevím, proč na mě v jednom kuse musejí být všichni tak hnusní. "Sem se česala, než sem šla semka." Řekla sem otráveně.
"No ale není to poznat." Smála se do řad publika. Hotový kabaretní komik.
Rozkudlávala mně vlasy, že sem myslela, že mi hlava uletí. Nadávala sem si, že sem nenavštvívila kadeřnický salón, kde sem byla dvakrát, pokaždý mě stříhal teplý kořínek, a bylo to to nejlepší ostříhání co sem kdy zažila. Mezitím, co mě stříhal, sme si ukazovali kérky, a vůbec mě neobtěžovalo si s ním povídat, naopak. A když mi dělal masáž hlavy, to sem teprv chcala blahem.
Babice mi teda zkrátila konečky za velice trapných poznámek o zničenosti vlasů, dycky objevila ňáký můj uhryzlý pramen, vyděsila se a vypískla: "Tady to máš úplně upadený!" A já: "Ne, to je jenom ustřihlý."
Při foukání sem ji upozornila, aby mi ty vlasy nepodtáčela a nesušila přes ten kulatej kartáč. Protože měla ale důležitější věci na přemýšlení (bavila se o tom, jestli k čočce na kyselo je lepší párek nebo volský oko), tak to jaksi nepobrala. Výsledek byl strašnej. Vypadala sem jak Salieri křížený s Drákulou. Zalepila sem dvě kila a mohutně sem se hnala na pivo.
Sima se snažila situaci bagatelizovat. "Dyť to není tak hrozný." Dívala se na mě soucitně a cukal jí koutek.
Výhružně sem vztyčila prst. "Běda ti, Simo, jestli ještě jednou budeš mít nápad s ňákým kadeřnictvím, běda ti!"

Zašly sme do baru vytočit lezby, což se Simě celkem povedlo, když nám lezbí osoba donesla pivo a Sima zahlásila: "Vsadím se, že je tam flusanec." Já sem se svou novou imidží neměla náladu na nějaký provokace, a tak sem se sesunula na židli, aby na mě nikdo neviděl, a dělala sem, že tam nejsu.

Dneska ráno si Anička v nestřežené chvíli pomalovala oči řasenkou, no...kdyby jenom oči. Měla černý pruh přes obličej. Robert Smith hadra. Pořád nám demoluje vybavení bytu, Hugo je nepříčetnej, že Anja neposlouchá, pořád na ni ječí... Hugo na neschopence je opravdu očistec. Po zralé úvaze sem dospěla k tomu, že ruším snahu o dalšího potomka, z mnoha a mnoha důvodů, ale největší důvod je ten, že sem velký srab na to, abych se dobrovolně uvrtala do devět měsíců trvajících těhotenských bolestí, případných nemocničních hospitalizací a do nejmíň ročního vězení v Alcatrazu. No jo, tak já toho Benjamína mít nebudu. Tímto teda společnost přijde o dalšího umělce, který světu nakope prdel, ale snad s tím můžu žít.

Včera se mi ozvala po dlouhé době Jára, že mě potřebuje nutně vidět, tak sme si daly na dnešek sraz, a zajdem někam s děckama. Neviděly sme se asi půl roku, akorát občas mi chodily mesy, ze kterých sem vytušila, že ji opustil borec, nebo ona jeho, nevím... a že se asi přestěhovala s prckem do Brna, což je super, budeme to mít k sobě blíž, a já tady budu mít další duši na páchání nepravostí. Život je zábavný, už aby bylo jaro!

Dopřekládala sem Aarons diary a konečně, hurá sláva, sem se dozvěděla, kde spí bedňáci a čím se živí. Kdybych to udělala dřív, nemusela sem se prokousávat nudnou Stouní knížkou. Jo, a to mi připomíná, že dneska odpoledne musím do knihovny, ty knížky vrátit, mám z toho osypky už týden. Včera sem ty knihy spravovala a lepila, ale není to o moc lepší. Sima říkala, že tam určitě bude ta hodná knihovnice, ale já vím, že ne, že tam bude Satan.

Ráno sem měla šílenou radost, že venku svítí slunko, ale nad mou optimistickou náladou se stáhly mračna, a momentálně sněží. Ty zkurvená zimo, jdi už do hajzlu!

Hugo udělal včera jakože valentýnskou večeři, která obsahovala hranolky a hamburgr. A v noci se poblil.