Pošuk v šoku

Hurá sláva, už máme zpátky náš zatoulanej počítač, kterej už je spravenej, dá se na něm psat, jede i myš, a co je nejhlavnější - jedou videa. Což sem hned oslavila tlemením na YouTube, tématický okruh Reuben, Enter Shikari, Test Icicles, Good Charlotte a Offspring.

Jedeme dál, za událostma uplynulých dní. Moje hlava začla být zmítaná chaosem v noci z pondělí na úterý, kdy si to chudák sama sobě zavařila, a kdybych tušila, co zase vymyslí, zakážu jí veškerou aktivitu, i atraktivitu. No, tak jo, to druhý nehrozí. Takže z pondělí na úterý se mně zdálo, že sem si dělala těhotenský test. Ale ty moje sny, no... tak sem si s tím hlavu nelámala. Protože su bordelář, a to tak ňák ve všem, a když se rozhodnu těhotnět, tak nelozím na diskuzní fóra, abych tam informovala o svojí ovulaci, ani nevypisuju, jaký mám stavy před očekávanou menstruací, zkrátka je mi to velice jedno, navíc teď sem se zase rozhodla nesnažit se, protože je přede mnou vidina jara a léta, a vůbec, a to bych chtěla strávit se svýma novýma růžovýma teniskama, a pokud možno netěhotná. Děkuji.
Takže sem taky usoudila, že když bude Anja jedináček, nespadnou kvůli tomu americký mrakodrapy, a už už sem si plánovala letní vysedávání na zahrádkách u piva. Zkrátím to. Nahlídla sem teda do svého ženského deníčku a zjistila sem, že termín, kdy sem měla být menstruační monstrum už jaksi vypršel. Pod tlakem toho divnýho snu, a neblahýho pocitu, sem teda vytáhla z tajných zásob těhotenský test, a dala se do testování. Na proužku se utvořila jedna čárka, a nic. Hurá jupí. To netěhotenství značí. V tom případě mi došlo, že si musím zajít pro antykonty prášky, a tak sem volala do ordinace Mudry, abych se objednala, ale nikdo to tam nebral. Hm... šla sem do kuchyně vyhodit jakýsi papírek, a z koše na mě tlemily ty pruhy dva, což nebylo fér, vzhledem k tomu, že s nima nikdo nepočítal. Nenechala sem se tím ale přivíst do ňákých rozpaků, nebo rozpuků, protože tady je namístě říct, že všechny těhotenský testy, co sem si kdy v životě dělala, mi trochu pozitivní vyšly. Né moc, ale kdo tam chce tu druhou čárku najít, ten ji najde. Jenomže jak sem tentokrát měla poznat, co jako je zase falešný poplach, a málo viditelná čárka, nebo ta čárka už byla moc viditelná... ? Udělala sem teda test ještě jeden. Čárka byla vidět míň. Chjo. Nějak sem si to nedokázala přebrat, mozek se mi smrskl na rybí kapacitu. Je mně v podstatě jedno, co příde, a jak to dopadne... kdybych těhotná byla, no tak bych byla, nebudu říkat, že by to nebylo fajn, sem přece jenom ženská ovládaná reprodukčníma hormonama. No ale kdybych nebyla, tak ta svoboda !
Večer se stavila Sima. Řekla sem jí o testu. Podívala se na něho, řekla, že to je ale absolutně jasný, že su těhotná, a taky mi řekla, že su kokot, protože s kým ona bude trávit svoje "světové léto", jak si naplánovala. Poradila mně, ať si udělám test příští den ráno, že budem chytřejší.
Hugovi sem to samozřejmě vyzvonila, jelikož neumím držet hubu, mně to prostě nejde, se tvářit jako nic, a na okně sušit těhotenský test, a průběžně chodit kontrolovat, jestli ta čárka je vidět hodně, nebo málo. No, musím říct, že je vidět hodně dost, i z dálky. Nic. Přesunu se teda k středečnímu ránu.
Test nachystaný, akce! No a... čárka slabá. Nasrala sem se. Opravdu jo. Zařekla sem se, že už za žádnej blbej test neutratím ani korunu, a ať mi všechny těhotenský testy na světě políbí prdel. Ach jo, já s takovou vědeckou duší, sem v takových rozhodných chvílích odkázaná na jakýsi lakmusový papírky, na kterých člověk zcela nevědecky pátrá, jak moc viditelná je čárka. Ale tak fuck! Ve 21. století, kdy lítáme na měsíc, žádný věděc nemůže kurva vyvinout nějaký spolehlivý test, aby ženská zjistila, jestli je nebo není těhotná, když to potřebuje vědět hned teď?
Takže tak skončily moje pokusy. Kdyby se v lékárně prodávala sada na zjištění HCG z krve, tak bych si ji koupila, doma bych si vklídku vědecky odebrala krev, a hned bych věděla, na čem su. Jenomže v lékárně nic takovýho neprodávají, asi si myslí, že sou lidi neschopní si sami odebrat krev, nebo co. No, pravda, sou. Ale pro nás, pár vědeckých ušťouraných jedinců by to byla super věc.
Tolik o těch zasraných testech, v nejbližší době, hodně dlouhé době, si nic takovýho nekoupím. Z mýho testování můžu tak maximálně usoudit, že těhotná být můžu a nemusím, což bych si bez testování mohla myslet taky, a levněji.

V pondělí mi vypršela lhůta, do kdy sem měla vrátit knihy. Takže včera sme se se Simou vydaly do knihovny. Já zalepený a zamaskovaný defekty na knihách, scvaklou prdel, nachystaný "cute and sweet" výraz, spoustu výmluv a omluv. Naštěstí sme jely autem, Sima vzala zase tourbus - Blackboye, a už sme valily. Její auto má fakt rozměry mikrobusu, vůbec nechápu, jak s tím může parkovat. Nahoře u knihovny mi ale předvedla, že s tím zas tak slavnostně parkovat nemůže, protože sme se motaly po parkovišti půl hodiny, než zaparkovala aspoň tak, abych mohla vylízt ven. Už to vypadalo, že mi řekne, ať vylezu kufrem.
V knihovně mě čekalo překvapení - neobsluhoval Satan, ale druhá knihovní žena, jak říkala Sima, ta je v pohodě, to se vůbec nemusím bát. Tak sem si vydechla, bohužel mi to ale nezabránilo v tom, aby moje hloupá osoba nevyvedla ňákou trapnost. U jedné knížky mi Anja vytrhla první list. Byly tam nalepený ty kódy knihovny a tak. Takže první list sem otrhala u vazby, aby to vypadalo, že druhý list je první list, a přelepila sem ty kódy. Vypadalo to celkem dobře. No, kdyby to někdo zkoumal, tak by na to přišel, ale štěstí je, že na zkoumání (ještě k tomu Bukowskýho) tam nikdo nemá čas. Druhá kniha už ale byla horší. Anja sundala ten průhlednej obal, ve kterým sou všechny knihovní knížky, naprosto ho zničila, a natrhla papírový obal knížky na zadní straně. Ještě do toho byl papírovej obal pěkně sežvýkanej.
Hodila sem knihovnici knížky na stůl. Měla sem připravenou řeč, jak mi dcerka tak trošku zničila ty knížky... a kdesi cosi. Jenomže se ve mně probudilo jakýsi temný Já. Dělala sem teda jakože nic. Hledala sem v peněžence pět korun, abysem zaplatila pokutu, a dělala sem,že mohutně hledám drobný, ale koutkem oka už sem viděla, jak knihovnice bere tu zničenou knížku do ruky a prohlíží ji, a prohlíží mě... a pak řekla: "Jaktože tam není ten obal?"
A já: "Jakej obal?"
A ona: "No ten průhledný obal, co mají ty ostatní knížky." Protože si nevšimla ostatních defektů, ňákej blbej obal mně mohl být ukradenej.
"Tam žádnej nebyl." Trhla sem ramenama.
"Ale byl. Jinak bysme Vám to nepučili." Zašklebila se.
Lhář. Sem normální hnusný lhář, což by nevadilo, kdybych to uměla. Lhát neumím, každej to na mně hned pozná, a já se sama před sebou stydím ještě hodně hodně dlouho potom. Krást taky neumím. Což není žádná ctnost, ale neschopnost přežít v bojových podmínkách.
Pučila sem si další čtyři knížky, a šly sme se Simou na pivo. Sima měla obavy, jestli je její kluk v pořádku, protože ho nechala doma s přítelem, a ten moc nevypadal, že by se o něho staral, spíš vypadal že spí. Malýmu křečkovi je rok, takže byla celá zkoprnělá, co se doma asi tak děje.
"Jako on si tam bude lozit, po posteli a po židli, když sem odcházela, měl v ruce tužku, jestli z té židle spadne, může si to zarazit do oka nebo do ucha. A já fakt nemíním mít dítě se skleněným okem."
"Nebo uchem." Dodala sem, načež sem se začla smát jako mozkovým nádorem postižený jedinec, protože vidina skleněnýho ucha mě jaksi neopouštěla, ani když sme vkročily do baru.
"Aspoň by ho nebolelo píchání naušnic, jenom bys mu tam nechala ve sklárně něco přiheftnout." Otřásala sem se svou vlastní vtipností.
Sima se snažila nebavit se hloupýma vtípkama na účet svýho dítěte, a tak mi řekla: "Jako - kolik že ti je?" A snažila se u toho vypadat moudře a uvědoměle, chvilku vypadala jak sova Jůla, ale pak se taky rozesmála, až se z toho musela vysmrkat.

Byl tady jakýsi kořínek nabízet kabelovou televizi, skoro sem ho chtěla vyhodit, ale ještě že sem to neudělala, získali sme čtyři měsíce sledování kabelovky zdarma. Jakože pak nemusíme se uvazovat žádnou smlouvou. Zas nějaká kampaň UPC. Ale příde vhod. Chtěl se vecpat ke mně do bytu, že jako spolu probereme nabídku, ale nejsu padlá na hlavu, abych do bytu tahala cizího chlapa, tak sem řekla, že to můžeme klidně vyřídit na chodbě a vypadal, že je z toho pěkně překvapenej, ale tomu zase tak nevěřím, přece si ho do bytu nepustí každej. Nebo jo? No, prostě měla sem jaksi dobrou náladu, protože sem zrovna mohutně hrála na flétnu, když zazvonil, a já sem myslela, že mně de nadat ňákej soused, takže když se z toho vyloupl dýler, byla sem eště ráda. No a jak odcházel, byl takovej úslužnej a milej a tak.. no dýler, tak sem chtěla být taky milá, a chtěla sem mu říct "Přeji vám pěkný den..." ale jak sem se zakoktla, tak sem řekla .. "Tak... dobrý den!" A když sem viděla, jak zmateně kouká, tak sem si řekla, že už to horší být nemůže a dodala sem: "Celý den." Opět sem se tomu zasmála, a zabouchla sem dveře.

Pro dnešek všechno, du se s Anjou dívat na Oggyho a jíst imaginární koláče, který Anja upeče.