Lví hříva a otravný kino

V sobotu přišel Hugo někdy odpoledne dom, takže sem mohla přemýšlet, kam se večer vrtnu. Jája mi napsala, že už pro nás zarezervovala lístky na Sweeneyho Toda, tak sem se rozhodla, že pudu, i když sou na mě ti dva hnusní. Ale co - utýct můžu dycky, že jo. Koupila sem si u řidiče jízdenku za dvacet korun ( ! ), aby můj výlet nebyl rušený šokama ze spolucestujících, co vypadají jako revizoři, tím spíš že Huga v pátek revizor chytil, a máme to za litr. Většinou se Hugovi podaří před revizákem utýct, tentokrát ale jaksi nebyl ve formě a útěk jaksi nezvládl.
Z autobusu sem viděla krásnýho kořínka, ale opravdu to teda bylo něco ! Velice šukézní osoba, tohle. Stává se mi to hodně moc málo, a tak sem byla ráda, že hezcí borečci ještě existujou, že nevyhynuli jako dinosauři. Většinu času ale mám ten pocit. Do Olympie sem dorazila s předstihem, a tak sem ještě skočila do céáčka, kde sem si koupila boží růžový tričko s kytarou. Rock Angel. To sem já. Na sraz sem díky tomu přišla pozdě, z čehož sem měla pochopitelně radost, protože dycky su všude načas, a pak někde trčím a čekám, zatímco ostatní si s přesností hlavu nelámou.
Jája s Edou seděli v kafárně na pivu, a hned jak sem si přisedla, tak sem si to taky slízla.
Jája ukázala na Edu: "Podívej se na něho, vypadá jako debil!"
Pokrčila sem ramenama. Že by ňáká změna? Pak sem si všimla, že je ostříhanej.
"Heééé, to je ale luxusní sestřih!" Smála sem se.
Jája: "Víš, jaks mu minule řekla, že by se měl nechat ostříhat..."
Zalovila sem v paměti. "Jo...." Přikývla sem. Něco takovýho sem minule žvatlala.
"No tak to udělal." Pokračovala. "Ožral se a okudlal si vlasy."
"Takže za to můžu já." Ujasnila sem si to.
Oba přikývli.
"Za todle odmítám nýst zodpovědnost." Upozornila sem je. Pak sem se znovu podívala na Edu a vyprskla sem smíchem.

Sweeney Tod byl utrpení od začátku až do konce. Krev stříkala, tepny tepaly, mrtvoly všude. Texaský masakr motorovou pilou sem sice neviděla, ale to nemohlo být horší. Na to, že to byl muzikál, hudba teda nic moc, herecký výkony slabý, zápletka téměř žádná, velice předvídatelný děj. Jediná kamera byla dobrá. Naprosto zbytečně krvavý scény. A námět poněkud ukradený z Hraběte Monte Christa. Lidi v kině otrávení, unudění, týpci za náma po sobě z dlouhé chvíle házeli popkorn, dvojice vedle mě vedla rozhovory o nejnovějších typech mobilů. Zkrátka film na hovno, vyhozený prachy, a podruhé už bych to nechtěla vidět ani za nic.

Když sme z kina vypadli, velice sme si oddychli. Koupila sem si smažák, v ňákým hnusným fastfoodovým zařízení, ale byl nedodělanej a hnusnej, v té sladké housce, to se mi dycky v hovno v krku obrací. Strašný. Mezitím sem se snažila dovolat Hugovi, abych mu řekla, ať Aničku okamžitě vysadí na nočník, když ze spaní zakníká, protože to následnou průjmovou salvu značí. Jenomže dovolat sem se nemohla, což mě trochu... no, trochu hodně dost, zneklidnilo. Šli sme teda s Jájou a Edou na pivo. Usnesli sme se, že Burton by se měl věnovat animovaným filmům, a nehnat se do kasovních trháků tohoto typu. Jája řekla, že nechápe, proč nechodíme do jinýho kina, když z multiplexovýho zařízení a programů který tam dávají, sme dycky tak strašně otrávení. Navrhla sem, že můžem jít někam jinam, na nezávislý filmy, ale Eda řekl, že tam určitě nemají popkorn, a tím naše kulturní debata skončila. Průběžně sem se snažila dovolat dom, ale nikdo mi to nebral. Probrali sme ještě světoborný téma, jestli houby spadají do kategorie zeleniny, a kam patřej fazole. Mimochodem sem se dozvěděla, že se volí ňákej prezident. Protože sem ale byla zneklidněná tím, že mi Hugo nebere telefon, a v hlavě se mi přehrávaly katastrofický scénáře, vypila sem si svoje jedno pivo a jela sem dom.
Když sem přijela, udeřila sem na Huga, co to jako má znamenat, díval se na mě jak vyoranej rejsek, a po kontrole telefonu z něho vylezlo, že měl vypnutý vyzvánění. Na zabití.

Neděle byla opět ve znamení nudy. Je to tak strašnej a depresivní den... Ovšem nakoplo mě, že se mi podařilo vyčistit dývko, takže mi zase jedou všechny koncíky, a za to sem opravdu vděčná. Odpoledne mě zachránila Sima, která volala, že nutně musíme jít do baru, a tak sme šly. Po dvou pivech už mi ta neděle tak hrozně strašná nepřipadala. Probraly sme globální problémy planety Země, jako jestli by ten Gott už neměl umřít, jestli bysme si nechaly udělat plastiku, kdyby nám to někdo zaplatil, a proč sou všechny pornočasáky tak nechutný. Kvílela sem nad svýma vlasama, že bych si je měla ostříhat, a Sima řekla, že už to nemůže poslouchat, a že mě dotáhne k holičce, i kdyby ji to mělo stát život. Takže dneska je na programu moje stříhání, a taky zastřihnutí afči její cérky Kerol. Uvidíme, jestli nás kadeřnice vezme. Ovšem po zhlédnutí Sweeneyho Toda nemám momentálně z holičů a kadeřnic ten nejlepší pocit. Měly sme v plánu vysedávat v baru až do večera, ale Simě volal chlap, že k nim na návštěvu přišla tchýně, i se švagrovou, děckama a čoklem, a že se Sima má ihned dostavit rodinu pobavit. Tak na todle bysem se já osobně teda mohla vysrat, a bohudíky za to, že se o nás tchýně nezajímá, a že k nám nelozí. Mít je tady nasáčkovaný dvakrát do týdne i s čokliskama, to bych zdechla.
Z baru sme vylezly za světla, což byl trest boží. Člověk po dvou pivech švidrá jak vydra, a ještě musí mhouřit oči před slunkem. Sima říkala, že má pro mě něco nachystanýho, a že si pro to jako mám jít, tak sem se k ní ještě stavila, a dostala sem plnou igelitku kondicionérů, šampónů, balzámů, kúr a masek, a taky ňáký tužidla, vlasový infúze a rifle. Hleděla sem na to jak zjara. Doma sem to všechno vybalila, hleděla sem jak sova z nudlí a absolutně sem nechápala, co si s tím jako počnu. Veškerá moje vlasová kosmetika se skládá z kopřivovýho šampónu rodinného balení. Rifle mně byly pochopitelně malý.

Večer mi to ale nedalo, a rozhodla sem se ty zázraky kosmetiky zkusit. Do vany natekla rezavá voda, no - spíš černá. Luxus největšího kalibru, no ale nevadí, přece nejsu žádná cíťa. Umyla sem si teda hlavu extra výživným šampónem, a následně sem na to plácla zázračný balzám.
Mám lupy a moje vlasy připomínají lví hřívu. Takový je výsledek snahy o zdokonalení se.

Už nikdy víc. Novinky z kulturního světa - Irglová nevyhrála Grammy, což je dobře, protože nechápu, za co by to jako měla vyhrát. Za nějakou blbou písničku, kterou ani celou nezazpívala, víceméně tam jenom přicmrndává vokály, ani to sama nesložila, charismatická osoba to už vůbec není, takže se nedivím, že tam nikoho neohromila a že se amíci nenechali utáhnout na vařené nudli, a nesedli si z ní na prdel. Né, že bych Grammy viděla jako něco směroplatnýho, ale potěšilo mě, že hardrockový album roku vyhráli Foo Fighters s Pretender, a rockový album White Stripes. To je dobře, bobře.