Na posranýho aji hajzl spadne

Ve středu večer sem dostala velice psavou náladu, konečně sem dokončila dvě povídky, který byly rozdělaný několik měsíců. Měla sem radost, že sem se k tomu konečně dokopala a spokojeně sem šla ve dvě v noci spat.

Ve čtvrtek ráno sem zapnula kompl, obrazovka v předsmrtné křeči zablikala a monitor kixl. Kompl nešel nastartovat, tak sem volala Hugovi, že nám odešel monitor a ať sežene novej. Řekl, že jo, a odpoledne přišel s ňákým kořínkem a štelovali tady novej monitor. Načež se ukázalo, že monitorem to rozhodně není, a že máme totálně zavirovanej kompl a vypadá to, že už to nerozchodí. Šokovaně sem tlemila na monitor, kterej na nás vrhal nepříjemný hlášky, že nic nebude, a opakovala sem jenom: "Já nechcu žít." Když sem si uvědomila, o co všechno sem v tom komplu přišla, je mně zle. Všechna hudba v prdeli. Všechny stáhnutý programy, všechny povídky, co sem tam měla, překlady, který sem dělala týdny, fotky... ježiši ! Je to v hajzlu. No není to k smíchu? ... Není!

Takže sem musela zapojit náš starej kompl, kterej je výkonej asi jako mozek blondýny. Zavolala sem na Netbox, ať nám teda přepojí net. Měla bych být ráda aspoň za to málo, co nám jede, ale nemůžu se ani dívat na videa na YouTube, jak je to pomalý. Ach bože! Ta klávesnice tady je tak blbá, že nefachá mezerník, takže psat na tom je taky úlet. Hugo dneska odnesl ten kompl na spravení, ale moc tomu nedávám. I kdyby se to podařilo rozjet, všechno co tam bylo, je v hajzlu. To teda děkuju pěkně.

Ve vypjaté chvíli sme se s Hugem pohádali, kdo v tom komplu měl důležitější věci.

Včera nám praskly dvě žárovky v předsíni, a protože sme neměli nový, namontovali sme tam jednu z pokoje. V pokoji tím pádem tma, následně v předsíni praskla i ta nově naštělovaná.

Anička má pořád průjem, nechce jíst, a je protivná. Pořád jenom lítám s hadrem, něco uklízím, a peru.

S prací sem si to rozmyslela, protože ta pracovní doba byla fakt debilní, Anju by musela každej den vyzvedávat mamka ze školky, a já nechcu, abych zaměstnávala všechy lidi kolem sebe jenom pro pár vydělaných šušňů. Takže sem napsala paní vedoucí mejl, že se mně tam nechce.

Ach jo, bez pořádnýho komplu ani smrt nebere. Blbý dny, opravdu.