Internetový závislák

Hugo je nemocnej, chytl od Anji střevní chřipku. Samozřejmě mám obrovskou radost. Chodí po bytě zabalenej v peřině a heká. Ale pohádat se se mnou stačil, to zas jo. Sem já to ale chudák ! Ke kadeřnici sem samozřejmě jít nemohla, protože Hugo vypadal velice nemohoucně, takže se asi brzo naseru, vlasy si ostříhám sama, a budu vypadat debilně jako Eda, pak si oba dva můžeme vzít naše stejný trička COMA a bude vymalováno.

Měla bych jít do knihovny, ale vzhledem k tomu, že Anja poničila dvě knížky, se tomu vyhýbám jak můžu. Hugo dělal ramena, že přece ta knihovnice nemůže být tak hrozná, tak sem mu řekla, aby ty knížky šel teda vrátit za mě. Řekl, že klidně, ale na to sem teda velice zvědavá. Prsit se umí každej.

Do Prahy přijedou R.E.M. V létě. Sou dobří, ale na koncík se vydávat nemusím. Ale strašně závidím všem lidem, kteří se někdy v blízké době dostanou na koncert svojí oblíbené kapely. No, já si eště rok počkám.
Vymyslela sem ale, že bysme s Laurou mohly jít do klubu na program "mini stage", což je večer, kde hraje ňáká začínající kapela, tuším každej čtvrtek. Ale Laura jít nechce, a tak nevím, s kým bysem šla. Sere mě to, a abych se uklidnila, namluvila sem sama sobě, že začínající kapely sou stejně všecky hrozný. Což je logický. Nikdo není dobrej jenom tak z ničeho nic, ze dne na den. Takže vlastně by to byla ztráta času. Laura chce jít do Mersey, no, sem zvědavá, jestli to bude o něco lepší než můj mini stejdž návrh.

Z nedostatku literárního vyžití sem navštívila některý literární servry, a zodpovědně můžu říct - to je hnus. Samý básničky, próza téměř žádná. Nesnáším básničky, nesnáším básníky. Sou to ukňouraní, nudní pozéři. Berou se tak strašně vážně. Úplně je na nich vidět, jak by si nejraději nechali vytetovat na čelo "Já jsem básník", jenom kdyby to nebolelo. Nevtipní, nemastní, neslaní - sráči.
A teď mi tady moje druhý já říká, že nemůžu přece všechny házet do jednoho pytle.
Ale můžu. Můžu si myslet co chcu, je to banda hňupů.

Mezitím, co sem tady tohle psala, sem se rozhodla, že nutně potřebuju novej počítač, protože tady ten je absoulutně v hajzlu - odmítám tolerovat to, že se nemůžu podívat ani na klipy a YouTube, nefunguje disketová jednotka, je pomalej jak ďas, no naprostý horor. A ten, co máme zavirovanej, už taky nikdy nebude "v oukeju", protože ten se opravuje průběžně jednou za dva měsíce. Buď se ho nepodaří nastartovat, nebo se seká. Navíc nefunguje disketová jednotka. A je jenom otázka času, kdy kixne úplně a naprosto se odkecá do počítačových lovišť. Jo, ještě mám noťas, ale ten plní víceméně funkci psacího stroje - na kterým nejde mezerník a myš. Takže prostě sem došla k závěru, že pořídit nový kompl zrovna v tuhle chvíli je na místě. Protože být úplně bez počítače, no to.... no to... to, proboha, na to ani nemyslet ! To už bych snad rači přestala chlastat, než tohle. Takže sem se vypravila do města, že jako pořídím nový noťas, i kdyby mě to mělo stát život. Vlezla sem teda s velkou nadějí do Datartu. Výběr tam měli docela slušný, ovšem po zhodnocení našich finančních možností mi přišel jako jediný přijatelný Acer. Bohužel byl bílej, a měl menší monitor než sem chtěla. Tlemila sem na něho a zkoušela, jestli se na něm dobře píše, a vymýšlela sem, jestli bude nutný si k noťasu pořizovat extra klávesnici - no pro mě asi jo. Nebo možná si zvyknu, nevím. Každopádně kolem mě byli čtyři prodavači, kteří se tam bezprizorně tetelili, ale ani jeden se mě nezeptal, jestli něco nepotřebuju. Což mě fakt nasralo, protože to, že člověk nemá oblek a tři mobily za pasem, neznamená, že nemůže mít zájem o kompl. Tady sem teda pohořela. Příště se na nákup elektroniky vypravím slušně ustrojená. Neb asi vypadám nějak blbě či co. Not looking fucking good.
Další štace bylo Tesko. Oddělení elektroniky mě maximálně tak donutilo plakat, protože tam měli dva kusy, oba nad dvacet tisíc. Veliký výběr a příznivé ceny. XD
Otočila sem se teda na kramfleku a šla sem si koupit do automatu kafe, abych vymyslela, co jako teď. Zbývalo dopravit se do prodejny repasovaných počítačů, ovšem měla sem takovej divnej pocit, že tam budu tápat marně. Zavolala sem teda taťkovi, a ten mi jenom potvrdil, že ta prodejna tam fakt už není. Řekla sem si, no to je konec, to je fakt tak strašnej problém sehnat v celým Brně solidní kompl? Přepadla mě naprostá panika. Běhala sem po městě a sháněla prodejnu s počítačema. Ještě jednou se mi to povedlo. Byl tam zase jeden takovej jedlej počítač, ale zase si prodavač nebyl jistej, jestli na něm pojede Windows XP, což jako byl pro mě podstatný problém. Takže zase nic.
Zašla sem teda aspoň do hudebnin, když už sem byla poblíž, že si koupím tu novou flétnu. Řekla sem prodavačovi, že potřebuju flétnu, tak mně jakousi předložil, ale já sem nevěděla, jestli je to ten typ, co potřebuju, protože sem nechtěla skopčáckou, a tady ta zrovna tak vypadala. Tak sem se zeptala, jestli má tahle flétna německý držení. Vyvalil na mě oči, a řekl: "Ta je barokní."
Hm, super, tos mně pomohl, kořínku. No nic, protože byla levná, řekla sem, že si ju teda vezmu, a při nejhorším se budu muset přeorientovat na německý prstoklad, kterej mně ale dycky dělal zle. Koupila sem ještě noty pro Kerol, protože to už sem taky slibovala pěkně dlouho, a už sem uháněla do New Yorkera ukořistit ňáký to perfektní tričko. Vzala sem si na vyzkoušení dvě, jedno s jakousi komixovou figurkou, a jedno růžový s zeleným signálním nápisem SUPER CUTE. Ovšem když sem to na sobě viděla, řekla sem si, že zas až takhle joudovsky vypadat nemusím, a trička sem zase vrátila.

Takže mise naprosto neúspěšná. Naštěstí mě asi zachrání brácha, kterej rozhodí sítě, a já tomu věřím, že komplík sežene, protože on dycky všechno sežene. (Kromě Scandalous Travelers, ale to nesežene nikdo, achjo). A až to sežene, tak mu odpustím ten kartáč cigaret, který prohraje, až vyhraju tu sázku.

Du si udělat rajčatový salát a usadit se u televize. Než zjistím, že Ordinace v růžové zahradě je strašná kravina, a vrátím se zevlit na net, surfovat po nekonečným světě informací, informací, informací....