Člověk míní, život mění

Zase a opět mě bolí hlava. Je mně blbě z kafe, pořád je mně zima, nemám náladu, ale zase mám lupy. To se mám!

Ráno sem nemohla vstat z postele. Spala sem v mikině, na sobě deku a peřinu a ještě mně byla v noci zima. Protože spím pod oknem, a tam táhne. A venku byl orkán. Takže ráno mně vzbudila Anja tím, že mně donesla flétnu a křičela na mě "keš!". Nechápala sem, a upřímně - v sedum ráno mně Anja i s flétnou a ňákým "kešem" byla ukradená. Až kolem oběda sme si pustily naše oblíbený hity a když Anja začla poskakovat u Pěšáků, zjistila sem o co šlo.

Jak se tam zpívá: "Nikdy nebudeme lepší než... Clash." (To bylo to její "keš")

Záhada hlavolamu vyřešená.

Teď sem se ale posunula v časové ose někam jinam. Ve filmu by kamera udělala takový to fuíííííí a přetočila by se zpátky na ráno.

Takže jak sem vstala, volala mně mamka, že našla ňákej inzerát že hledají do školní jídelny referentku stravování. Tak sem tam zavolala. Počítala sem s tím, že místo bude už dávno obsazený, případně budou chtít maturitu a podobně, takže sem se ani nevytasila se svým "pracovním" hlasem "cute and sweet". Zeptala sem se, jestli je místo eště volný a vedoucí osoba mi řekla, že jo, a ptala se, jestli umím na počítači. Řekla sem: "Jistěže." Zněla nadšeně, a že se tam mám teda stavit a domluvíme se, jako co jako...
Bylo by to na půl úvazku, tagže ideální stav, abych si užila života a ještě něco málo vydělala. Pokud mě teda vezmou, tak se ruší snažení o dalšího křečka pochopitelně, což mě možná zachránilo od blázince. Už sem sice vymýšlela, co budu dělat další čtyři roky na mateřské, ovšem nejlepší je nechat věci plynout, a brat je tak jak sou.
Tak se tam stavím asi zítra.
Zatím je bezpředmětný uvažovat o dalším vývinu situace, ale jestli mě vezmou, napíšu, jak strašnou fóbii mám ze škol a jaký mám noční můry ze školních jídelen.
Ovšem ještě horší by bylo, kdybych dělala na montážní lince někde v Honeywell.

Včera sem se dívala na Lost. Já sem to celý jako nepochopila. Teda pochopila sem to až na konci, co to s tím Jackem mělo znamenat, a nasralo mě, že se Charlie utopil. Su zvědavá, jak to jako bude pokračovat, když se vlastně všichni zachránili. Takže už nejsou "lost". I když v podstatě sou. Taky mě udivilo, proč do sebe Jack sypal Oxytocin. To sem dostala při porodu, a že bych z toho byla ňák v rauši, to se bohužel říct nedá. No, ještě je na světě hodně záhad. Včetně toho, proč Anja nechce po obědě spat.

Dobrá zpráva je, že sem na flétnu konečně po několikadením nácviku zahrála Try Honesty a The Ex. Stálo mě to hodně sil, flétnu taky, jednou sem ji hodila za sebe, jednou do zdi. Ovšem dílo se zdařilo. Moje prostřední jméno je Talent.