Špatný

Dneska sem teda šla k doktorce. Od rána mně bylo špatně, takže nic moc stavy. Na zastávce, při nekonečným čekání na autobus mně přestalo hrát jedno sluchátko. To už sem tušila, že dnešní den bude stát pěkně za hovno.

U doktorky v čekárně tři lidi, ale protože sestry to velice organizačně nezvládaly, čekala sem tam přes hodinu. Navíc tam moje doktorka nebyla, ale měla tam nějaký záskok, naštěstí to byla milá mladá kočena.

Když sem konečně teda přišla na řadu, měla sem strach, možná předtuchu, tak sem musela působit dost zmateným dojmem, asi jako vyoranej krtek, a nebyla sem schopná odpovědět na otázku, kolik let má moje dcera. Řekla sem teda že mám bolesti a ona že se na to podívá a udělala mně ultrazvuk. Dlouho se dívala, dlouho nic neříkala, a mně bylo jasný, že je všechno v háji. Dívala sem se taky, aby náhodou nic nepřehlídla, ale nebylo mi to nic platný. Řekla, že to vypadá na mimoděložní těhotenství, protože tam není nic vidět, což už by teda mělo. Poslala mě k sestrám na odběr krve a v pátek si mám prý zavolat na výsledky, a podle toho se určí co se děje, prý de buď o hodně mladý těhotenství, který není vidět, nebo teda je to to mimoděložní, a to je větší pravděpodobnost. Ale já nejsu případ, kterej si dělá zbytečný naděje, protože zbytečný naděje vysilujou.

Když sem odcházela, bylo mně hrozně. Chtěla sem brečet. Ze všeho nejvíc sem si chtěla zapálit, ale neměla sem zkurvenej zapalovač. Fakt posranej den.

Domů sem cestovala celou věčnost. Byla sem tak mimo, že sem ani nedokázala vymyslet, na jakej autobus mám nasednout. Stála sem na zastávce, byla mně děsná zima, taková ta vnitřní zima, jako když člověk umírá zevnitř, a kolem bylo plno cigánů se spoustou děcek. Člověku tak příde život poněkud krutý.

V autobuse sem už měla na krajíčku, to fakt nebylo dobrý. Nebylo mně dobře. Nedokázala sem si ani pustit empétrojku. Navíc nejelo to sluchátko. Myslela sem jenom na to, že jestli mě má Beny opustit, tak je dobře, že dostal to jméno, protože je strašně smutný když odchází někdo, kdo ani nebyl pojmenovaný.

 

Ještě není všechno ztracený, ale já jako správný pesimista se prostě smiřuju s tou horší variantou.