Světové akce

Včera sem odpoledne šla spat, a těšila sem se jak si velice vklidu užiju svoje noční, vlastně odpolední můry. Zdálo se mně, že sem ztratila empétrojku, a pak sem ji hledala mezi kopřivama. Třikrát mi zvonil telefon, ale na to se můžu tak dycky vykašlat, protože když už ho slyším, tak stejně tak rychle nemůžu mluvit, nebo něco řešit, takže takový telefény nezvedám. Jak bývá ve filmech, že někdo se v noci vzbudí, když mu zazvoní telefon, a hned do toho mluví, tak to je pro mě skutečně rovina sci-fi. Takže když sem se dostatečně vyspala (tu empétrojku sem samozřejmě nenašla), zjistila sem, že mám na telefonu jakýsi neznámý čísla, tak sem nevěděla, co s tím, a jedna mesa na mě vybafla : TO SU JA,SIMA. Tak sem jí zpátky volala na mobil, a ona že musíme jít k té holičce. A hned ! Že prý na mě dohlídne abych se konečně ostříhala.
Daly sme si sraz za deset minut před barákem, což sem pochopitelně nemohla stihnout, protože mě jaksi zase vcucnul internet.

Mimochodem - došel mi mejl od Vltava Stores, říkala sem si, hurá sláva, to bude zpráva, že už mi vyexpedovali to dývko. Mejl mi ale oznamoval, že u nich mám objednaný Scandalous Travelers, jeden kus. Kurva, ale to přece vím ! Žádnou jinou informaci to neobsahovalo, tak nevím, jak se na to mám tvářit. Vyčkám ještě pár dní a pak tam zavolám, co tam ti jarci vyváděj, to snad už není možný.

Taky mi došlo upozornění z knihovny, že mi brzo vyprší lhůta na vypůjčený knížky. To teda značí, že je budu muset jít vrátit. Strachem sem vykníkla, jako morče.

Vydaly sme se se Simou teda do kadeřnictví, kde bylo narvaný, a tak mě objednali na dnešek. Když sme tak ušetřily čas, zašly sme do baru na pivo. Frfňa je tam už pečená vařená, obsluhuje zkrátka furt, a ta druhá lezba není o moc lepší teda. Ukrajinská chátra, která to tam okupuje, taky není nic moc společnost. Né že bych byla ňáká cíťa, co se hospodskýho prostředí týče, ale mlátící se ukrajinci mi nepřijdou jako dobrá kulisa. Dneska málem rozsekali automat. Sima se zas dala do naříkání, jak na jaře přijede její matka, a bude u nich půl roku bydlet. "Já sem se těšila, jak na jaře budu dělat světové akce, a zatím ... budu pěkně v hajzlu. Víš jak to bude na hovno?"

Sima je na zhroucení už tři měsíce před příletem svojí matky do naší ubohé země, kde blbý humor a testosteron vládne. Zato já se těším. Protože přijede taky její brácha se svým přítelem. Její brácha je transexuál, dělá kabaretní vystoupení a v améru je hvězda první velikosti. A já mám teplý kluky ráda. Je s nima sranda, většinou sou chytří, s velkým kulturním rozhledem. A milý osoby. Navíc mě žádnej z nich nikdy neobtěžoval, což se o heterákách říct nedá. A od teplouše taky nikdy neuslyším stupidní větu : "Neznáme se odněkud?"
Těším se.
Simě sem předala noty pro Kerol na flétnu, který sem koupila. Podívala se do toho a říká: "Co to jako je, tady toto?"
A já: "No, to máš vysvětlený doby, na který se hraje. Dycky máš v taktu čtyři doby. Takže třeba čtvrtinový noty hraješ ta-ta-ta-ta!" Třískala sem rukou do stolu. Velice sem překvapila sama sebe, že tohle vím. To bych do sebe neřekla.
Sima zakroutila hlavou: "To se ten flegmoš nikdy nenaučí."

Daly sme teda piva, vymučily sme lezby trochou ječáku z džuboxu a vydaly sme se k Simě dom, protože sme vymyslely, že Kerol naučíme na flétnu hnedka teďka. Vzala sem si pro tenhle účel svůj nový hudební nástroj, který je nezaplivaný, nezhnilý a dokonce hraje všechny tóny. Vrchní díl drží sám od sebe a nemusím ho slepovat izolačkou. S Kerol to šlo dobře, líp, než sem si myslela. Myslím, že to pude. To prvotní nadšení z ní sice časem (brzo) opadne, no ale aspoň mně bude Sima platit ňákou dobu piva.

Dneska mně není nic moc, mám na bradě bolavýho jebáka. Musím jít vařit oběd a dělat takový ty zbytečný věci, jako je úklid kuchyně. Včera sme měly se Simou strašnej smích z kurzu Fly Lady. To je takový internetový kurz pro ženy, aby se dozvěděly, jak zefektivnit domácí práce, a ušetřily si tak námahu a čas. Název je příznačný, podle takových rad bych totiž lítala jak hadr na holi, ani bych se nezastavila. Úspěch kurzu spočívá v tom, udělat si neměnný harmonogram prací a striktně je dodržovat. Což si myslím, že může mít za následek jedině chování Rainmana. Jedna rada například zní: každé pondělí převlečeme postele. Hm, nevím jak ostatní, ale já teda rozhodně každý týden postele nepřevlíkám. Nebo jiná rada: žehlíme průběžně, aby se nám nekupilo zmačkané oblečení. Todlenc si jako představujou jak? Že po každým vyprání budu vytahovat žehličku? Bože ! Nebo: po umytí nádobí vydrhneme dřez, který následně opláchneme vodou a vysušíme utěrkou, což nám zaručí, že se k umývání nádobí budeme rádi vracet. :o( Jo? Fakt?
Dovedu si představit, že slabší povahy, navyknutý každý pondělí v jedenáct nula nula měnit povlečení, budou při odjezdu na dovolenou pod stan mlátit hlavou o šutry v neurotickým záchvatu.
Též sem ušetřila za kurzy "Nauč se říkat NE" a "Jak být sám sebou".
Mě by vážně zajímalo, kdo na takový sezení chodí. Neměli by todle spíš pořádat jako seance v blázinci?

Už víme, co je s naším zhrouceným komplem, prý to nejsou viry, ale úplně odvařená grafická karta. Takže nevím, co s tím dál. Jestli se ty soubory podaří zachránit, nebo né.

Ráno sem se dívala na film Benny a Joon, to bylo úplně boží. Hlavně Depp byl mega dobrej, což se o něm nějak ve Sweeney Todovi říct nedalo.

No nic, tolik moudra dneška, du dělat rizoto.