Problém s Benem

Musím říct, že mám dost podstatný problém. S Benem. Myslím s tím jménem. Já vím, já vím, že je na to eště brzo, a že se to nemá, dávat jména takle brzo, a tak dál... ale co se má a nemá mě nezajímá, musím o něm mluvit (je jasný, že to bude kluk, vo tom žádná), a přece mu nebudu říkat "plod". Hugo se mě neustále snaží rozhodit hláškou, že Ben se jeho dítě menovat rozhodně nebude, a jestli jo, tak ho neuzná za svoje. No to je ale jeho problém, tím se nebudu zabývat. Koneckonců to budu já, kdo bude v porodnici na příjmu v křečích vypisovat formulář se jménem dítěte.
Takže první možnost je Benjamín. Jméno Benjamín voní jasmínem. Pro dítě dobrý, úžasný jméno. Ale nemůžu si ňák představit, že Benjamínovi bude čtyřicet, bude to jaderný fyzik, nebo právník, a nevím nevím, jaký si s takovým jménem získá respekt. Pokud ale bude umělec, bude jméno Benjamín v pořádku. To si představit umím.
Další možnost je Benjamin. To je taky dobrý, ale lidi sou zvyklí na formu jména Benjamín, a tak by to furt pletli a chudák Ben by musel vysvětlovat, že je "Benjamin s krátkým" což mu nepřeju. Navíc by mu taky mohli říkat Bendžemin, a to teda nezkousnu.
Dále je tady možnost zajít na matriku a vydupat si prostě jméno Ben. Jenomže to zní samo o sobě... nic moc. Takový odfláknutý, jak když padne rána z pistole.
V noci mě pak napadlo (beru to tak,že ke mně promluvil "plod"), jméno Beny. To je hezčí. Je to krásnější a měkčejší než Ben, je to kratší než Benjamín a roztomilejší. Hodící se jak pro dítě, tak pro dospělýho jedince ať už bude cokoliv. Prozkoumala sem stránky matriky. Beny se u nás v ČR oficiálně nemenuje nikdo. Benjamínů je asi třista, Benjaminů dvěsta, Benů sedum. V občanským kalendáři je ale jenom Benjamín.
Beny je zatím můj favorit. Je to dobrý jméno.

Uvidíme, ňák to dopadne. Třeba to těhotenství nedopadne. To je taky možný. Ale jednou tady je, a proto musí mít jméno. Od začátku.
Za dva týdny bude zlomový okamžik, Benymu naskočí srdíčko. Už teď je to dítě magický, jeho vznik se počítá oficiálně od 7. 2. Zrovna bylo zatmění měsíce. Sedmička je moje celoživotní magický číslo.
Ovšem oficiální výpočet je jedna věc, ale kdy se to stalo doopravdy, to je věc naprosto odlišná. Takže já nevím. A je to jedno.

Věci po Aničce sem všechny vyházela. Nedávno. Škoda. Takže se kdyžtak budu muset vrhnout na sekáčový nákupy, ale na to mám času milijón. Nerada nakupuju. Jednou sem byla nakoupovat na Anju ňáký věci, v Tesku. Kromě mě tam ještě byla ňáká matka, co měla v kočárku děcko, strašně dlouho stála u stojanu a prohlížela bodýčko. Protože sem byla široko daleko jediná živá bytost (prodavačky samozřejmě nehrozí), tak ke mně přišla, ukázala mně žlutý bodýčko s červeným medvídkem a ptala se mě, jestli mi ten model připadá "dost klučičí". Ze začátku sem ten její dotaz vůbec nepobrala. Tak se mě zeptala, jestli nebude trapný, když kluk bude mít takovýhle bodýčko. Něco sem jí odsekla, a utekla sem. Takový křupanský starosti!
Benyho budu klidně vozit v červeným kočárku, a klidně mu oblíknu růžovou mikinu. Nevím, co by na tom koho mělo rozčilovat, sou to jenom barvy.

S Hugem sme udělali flétní nahrávku. Zní to strašně. Navíc sem původní písničku musela mít puštěnou v jednom sluchátku, takže sem blbě slyšela hudbu, a blbě sem slyšela svou flétnu. Výsledek je, že mi semtam ujede rytmus. Hugo to neslyší, ale já o tom vím, a je to nasírací. Pustila sem si Jethro Tull, abych viděla, jak to s tou flétnou dělali, ale Džetrotuli mají za sebou celej orchestr, takže tam se flétna v pohodě vejde. To je něco úplně jinýho než potřebuju zkoumat. Už teda nevím.

Vyčišťuju tady počítač, protože brzo dostaneme novej. Je to těžký, nemůžu si ani pořádně zálohovat žádný věci, protože disketová mechanika nám nejede, a vypalování je jakýsi pojáchaný, takže věci, který potřebuju přesunout, si posílám mejlem. Většinu ale mažu. Jarní úklid počítače.

Včera sem vykouřila jenom dvě cigára. Fakt se snažím.